Jsme schopni v energetické krizi čelit nápadům k ochraně klimatu?

Před námi vyvstává otázka, co je pro Českou republiku důležité?  Řešení energetické krize, nebo ochraňovat klima s dalším nárůstem cen za spotřebovanou energii podle představ Evropského parlamentu?

Naši ekologové rozhodnutí Evropské unie samozřejmě vítají, ale neřeší udržitelnost života občanů, kteří jsou již zatíženi vysokými cenami potravin, energií, pohonných hmot, stavebního materiálu a v konečném důsledku i nájemného s dopadem na nárůst inflace. Vláda sice hledá nástroje na zmírnění dopadů na běžného občana, ale jde vytloukání klínu klínem. Zatím se nezabývá strategickými opatřeními jako to dělá vláda například ve Francii. Parlament schválil novelu energetického zákona, ve které jsou doplněny paragrafy k příspěvku na úhradu nákladů za elektřinu a plyn. Poslanci odmítli většinou zastropování cen elektrické energie tak, jak je tomu na Slovensku.

Evropou opět rezonují témata k ochraně klimatu, která mají a budou mít fatální dopad na Českou republiku, a hlavně na peněženky našich občanů. Zejména se jedná o schválení zavedení emisních povolenek na komerční budovy s účinností od roku 2024 a od roku 2029 pro rodinné a bytové domy. Další perličkou evropského parlamentu bylo schvalování zemního plynu a jaderné energie do rozvoje zelených investic, tzv. taxonomii. Evropští piráti byli proti tomuto bodu ruku v ruce s českými europoslanci za Pirátskou stranu. Přitom tato strana je zastoupena v pětikoalici, která řídí náš stát. Dávám si otázku „Co s tím naši piráti chtěli dokázat?“ Přitom naše energetika je stále založená na uhelných a jaderných zdrojích.

Abych se vrátil k novému systému emisního obchodování s povolenkami, jejichž prodej je ve čtvrtém obchodovacím období, které končí v roce 2030. Před třinácti lety, když jsem byl členem „Nezávislé energetické komise“, tzv. Pačesovy komise, jsme řešili cenu emisních povolenek a v analýzách jsme uvažovali s cenou v rozmezí 30 až 40 €/tunu CO2 v horizontu roku 2030. Díky spekulativnímu trhu se cena v současnosti vyhoupla na cenu 96 €/tunu CO2 a pro další období se počítá s cenou nad 100 €/tunu CO2. Přitom k regulaci ceny povolenek si EU schválila směrnici na rezervy tržní stability (MSR). Řešením problému s nadbytky povolenek je právě systém MSR, do kterého se z trhu odčerpávají přebytečné povolenky. V opačném případě, kdy je na trhu nedostatek povolenek, je možné z rezervy zpět uvolnit na trh. Jenže tento systém nefunguje dostatečně. Nový „Evropský systém emisního obchodování“ (ETS) přinese další finanční zátěž pro konečného spotřebitele. Ekologičtí aktivisté s vážnou tváří tvrdí, že tento krok přiměje občany k úsporám spotřeby paliv na výrobu tepla. Tato spekulace je pro mě nepřijatelná. Bude-li domácnost vyrábět teplo ze zemního plynu, pak vyvstává otázka, jaká bude jeho cena při dovozu LNG z Kataru, popř. USA. Běžná komerční budova lázeňského typu spotřebuje ročně 650 MWh zemního plynu, ze kterého se vyrobí 114,29 tun CO2/rok a při ceně povolenky ve výši 90 € za jednu tunu CO2 zaplatí majitel za nákup povolenky kolem 257 tis. Kč. Při dvaceti procentní úspoře spotřeby zemního plynu bude muset provozovatel nakoupit povolenky za 205 tis. Kč. To je důvod proč zateplení budovy výrazně nesníží náklady na nákup emisních povolenek. To je realita dnešní doby, kdy probíhá energetická krize. Co udělá provozovatel komerční budovy? Zvýší cenu pobytu s konečným dopadem na zákazníka. Když poslouchám vyjádření našich politiků a také některých novinářů, tak začínám pochybovat, zda-li se zajímají o současnou realitu a uvědomují si důsledky dopadu na občana a jeho finanční možnosti?

Problém nastává v tom, že odborníci na energetiku politikům předkládají návrhy na řešení krize se snížením neopodstatněného nárůstu cen elektrické energie a zemního plynu, které některé domácnosti nebudou schopné pokrýt. Sice ve schvalovacím procesu je novela energetického zákona, která sice řeší příspěvek v konečném vyúčtování, ale politici pozapomněli, že v současné době obchodníci zvyšují zálohy, na které nebude mít některá domácnost dostatečné množství finančních prostředků. I tyto skutečnosti již řeším při konzultacích (zdarma) s občany města Roudnice nad Labem.

Politici by rozhodně měli víc naslouchat odborníkům, jak je tomu v ostatních zemích Evropské unie.